Kocourku milej,
Čerte můj,
Já pro tebe pláču.
A přece mlíčko jsem ti nalívala
Do talířku pěkně kvítečkovanýho
Už zrána,před školou,
Abys mi nevyhládl,
Než se k tobě vrátím.
Vpodvečer,to jsme si povídali,
Já jsem tě hladila,
A tys byl elektrickej,
A jenom předls,jak ti bylo dobře.
Někdy mi vyprávěls kocouří pohádky.
Tu o myšce,co zlobila svou mámu,
Tu o měsíčku,malým čaroději,
Co přičaroval kočce zvonek na ocas
A vykládals mi o dalekým zámku,
Kde všecko piští
Podle princezny,
A ta leží na gauči,jí sýr,
A je tak smutná.
Kocourku černej,
Kampak ses mi poděl?
Kdybys mi tlapkou
Slůvko naškrábal,
Ale ty nic.
Propadl ses do zlý noci.
A mně se nechce nic
než stýskat si a brečet.
Táta se s mámou ustavičně hádá,
přišlo k nám psaní, modrý,od soudu.
Má kamarádka Jana
Už mě zradila.
Strašně
se chlubí,půjde na trvalou,
To se ví,knížku o Amundsenovi,
Tu mi v té zradě vrátit nemá čas.
Strašně si přeju stát se Amundsenkou
A odjet na sever svou malou pevnou lodí
Do věčné noci,kde kry praskají,
A chtěla bych si čítat z knížek
Při polární záři
a námořníkům ve svátek
upéci medvěda.
Přeju si odjet,obvzlášť na Špicberky.
Je sice chyba,že tam nejsou myši,
No ale mléka,kondenzovanýho,
Na mojí lodi měl bys dost a dost.
A velmi často rybu,
Však my dva se známe.
Prosím tě, vrať se.
Vezmu si tě s sebou.
Co se tě člověk všude nahledá!

Kocourku drahý!
Čerte škaredá !